Tre Cime di Lavaredo – tři štíty tyčící se nad krajinou v severní Itálii – patří k místům, která lákají turisty z celého světa. A když je uvidíte na vlastní oči, hned pochopíte proč. Mají v sobě něco velkolepého, a přesto nepůsobí nedosažitelně. Najednou stojíte pod kolmými stěnami, kolem vás horské louky, kamenité cesty, salaše, chaty – a mezi tím vším jasně značená stezka, kterou zvládne i běžný turista.
Na první pohled to vypadá jako ideální výlet – a on opravdu je. Ale stejně jako u jiných populárních míst, i tady platí, že je dobré být připravený:
Tenhle článek vznikl právě proto – abyste měli všechny důležité informace na jednom místě. Popíšeme vám trasu krok za krokem, přidáme tipy na vyhlídky, orientační ceny, mapu a naše vlastní zkušenosti. Všechno, co bychom sami ocenili vědět předem.
Tre Cime di Lavaredo najdete na severu Itálie, kousek od Cortiny d’Ampezzo, v přírodním parku založeném v roce 1981. Od roku 2009 jsou součástí světového dědictví UNESCO.
Nejvyšší z vrcholů je Cima Grande (2999 m), vedle ní Cima Ovest (2973 m) a nejnižší Cima Piccola (2875 m). Už jejich jména napovídají, že oblast je dvojjazyčná – setkáte se tu s italskými i německými názvy jako „Rifugio Auronzo“ nebo „Drei Zinnen“.
Pro většinu lidí je to hlavně krásná jednodenní túra s výhledy, které opravdu stojí za to. Kdo má víc času a zkušeností, najde v okolí i náročnější trasy nebo ferraty. Ale pokud sem míříte poprvé, klasický okruh kolem štítů je to, čím začít.
Většina turistů míří k Tre Cime autem. Nejjednodušší a zároveň nejpopulárnější variantou je výjezd k horské chatě Rifugio Auronzo, která leží přímo u startu okružní trasy. Jenže pozor – vede k ní soukromá silnice, která je zpoplatněná a má omezenou kapacitu a od roku 2025 je nutná rezervace vjezdu.
Pokud přijedete později a nenajdete místo na oficiálním parkovišti, lidé často parkují podél příjezdové silnice – není to ale ideální řešení a může se stát, že za to dostanete pokutu.
Pokud nezvolíte výjezd až k chatě, čeká vás 6 kilometrů dlouhá trasa z parkoviště u jezera Lago di Misurina. Vede po dobře značené cestě s celkovým převýšením asi 550 výškových metrů a zvládnete ji zhruba za 2,5 až 3 hodiny v závislosti na tempu a zastávkách.
Začátek cesty je pohodový – mírné stoupání lesem, kolem malého jezera Lago d’Antorno, kde často uvidíte pasoucí se krávy. V létě bývá oblast příjemně stinná, ale s přibývajícími metry výšky se začne otevírat výhled na okolní hory. Závěrečný úsek je nejstrmější, vede po kamenité cestě se serpentinami. Není technicky složitý, ale dá trochu zabrat, zvlášť pokud nesete batoh.
Po příchodu k chatě Rifugio Auronzo si můžete odpočinout, dojít na toaletu (za 1 €) nebo si dát něco malého na zub. Počítejte ale s tím, že nabídka je omezená – většinou jen sladké pečivo a nápoje. V roce 2025 stála malá voda 2,5 €, radler 7,5 €. Doporučujeme si tedy přibalit vlastní svačinu a dostatek pití, jelikož voda z kohoutku zde není pitná.
Túra kolem Tre Cime je jedna z nejpřístupnějších v celých Dolomitech. Měří necelých 10 kilometrů, zvládnete ji pohodovým tempem za 3 – 4 hodiny a je vhodná i pro rodiny s dětmi nebo starší výletníky.
Na trase potkáte čtyři horské chaty, několik vyhlídek, jezírka, kapličku a krásné výhledy doslova ze všech stran. Trasa se dá projít v obou směrech, ale většina lidí vyráží z Rifugio Auronzo směrem k Rifugio Lavaredo a dál k Rifugio Locatelli a Malga Langalm.
Na trase potkáte také kapličku, několik vyhlídek, místa na odpočinek i krátké odbočky. Směr se dá zvolit obousměrně – doporučujeme jít po směru přes Rifugio Lavaredo, protože výhledy se tak odkrývají postupně a logicky navazují.
Pokud hledáte místo, které opravdu bere dech, zvažte Cadini di Misurina – ikonickou vyhlídku, kterou jste nejspíš už někde zahlédli na fotce. Ostré štíty, hluboké údolí a úzká pěšinka, co mizí do dálky – tahle scenérie patří k těm, na které se nezapomíná.
Od chaty Rifugio Auronzo vás k ní dovede asi dvoukilometrová trasa, která stoupá necelých 120 výškových metrů. Není to vyloženě náročné, ale úzký suťový úsek vyžaduje trochu opatrnosti – pevné boty a klidné tempo rozhodně pomůžou.
Počítejte ale s tím, že nejste sami. Vyhlídka je populární a často tu bývá fronta na „tu jednu“ fotku. Pokud si chcete místo užít v klidu, doporučujeme přijít brzy ráno nebo navečer, kdy už většina lidí míří zpátky.
Ať už sem míříte poprvé, nebo se vracíte znovu, pár praktických věcí je dobré mít na paměti. Vzhledem k oblíbenosti místa i horským podmínkám se vyplatí být dobře připravený.
Hlavní sezóna je od června do září. Nejvíce lidí je v červenci a srpnu, kdy máte také největší šanci na stabilní počasí. V červnu a září tu bývá o něco klidněji, ale může se stát, že narazíte na zbytky sněhu, hlavně v okolí sedla Forcella Lavaredo. Pokud si chcete výlet užít bez davů, doporučujeme vyrazit brzy ráno – výhledy jsou navíc nejhezčí právě dopoledne.
I když je okruh kolem Tre Cime nenáročný, pořád jste v horách. Počasí se může rychle změnit a některé úseky jsou kamenité. Určitě se vyplatí mít:
Možnosti občerstvení sice na trase jsou, ale výběr bývá omezený a ceny vyšší. Pokud si rádi dáte něco konkrétního nebo jste s dětmi, svačina se bude hodit.
Počasí v Dolomitech se mění rychle – pokud předpověď hlásí odpolední bouřky, raději vyražte dřív nebo výlet přesuňte. Po dešti může být cesta kluzká, hlavně ve stoupáních. V hlavní sezóně se připravte na větší počet turistů, a to jak na trase, tak u parkovišť a vyhlídek. Fronta na fotku z některých míst není výjimkou.
Celkově ale platí, že pokud víte, do čeho jdete, čeká vás jeden z nejhezčích výletů, které můžete v Dolomitech podniknout.
6. den v Dolomitech Předposlední den, jsme po ranní siestě a kávičce vyrazili vstříc převážně lesnatému terénu. Uvědomovali jsme si, že nám tohle všechno zítra končí, takže jsme si cestu užívali o to víc. Samozřejmě i výborné jídlo na Rifugio s krásným výhledem. Jakési gnocchi s máslem a jen posypané uzeným sýrem bylo…
Během 4. dne nás neustálý déšť a vyčerpání donutily změnit plány. Místo dalšího pochodu jsme se museli rozhodnout předčasně ukončit trasu a zamířit do Bibione – původně jen jako vtipnou motivaci. Zatímco Pepe pokračoval dál sám, my jsme si po dlouhém stopování a čekání užívali odpočinek, sušení věcí a zaslouženou večeři u moře.
Noc byla neklidná – občasné šramoty kolem stanů mě sice probouzely, ale únava byla silnější než zvědavost. Když se kolem půlnoci přidal jemný déšť, v polospánku jsem ještě zachraňovala boty před stanem, ale né kvůli děšti. Ráno se ukázalo, že jsem nebyla jediná, kdo měl nočního návštěvníka. Ranní…
Po 1. dnu kde jsme při 1. výstupu prověřili naši fyzičku a dali si sklenku Aperolu na prvním vylezlým kopci. Po krásných výhledech na dolomitské stěny a po jedné z nejhezčích nocí u jezera jsme ráno posnídali a s 15 kg batohy jsme se vydávali vstříc dalším kopcům…
Sedm dní, pět nocí, jeden velký příběh. Putování legendární trasou Alta Via 1, která vede srdcem italských Dolomit, bylo vším – výzvou, dobrodružstvím i setkáním s nádhernou horskou divočinou. Prošli jsme sněhová pole, rozbíjeli tábor pod hvězdami a budili se s dechberoucími výhledy. Každý den přinesl nové zážitky – křišťálově čistá jezera, divoké…
Itálie