Itálie autem 2025: Na co se připravit, kolik to stojí a kudy nejlépe jet
9 min
Jet autem do Itálie je jiný zážitek než letět. Nejen že si vezmete vše potřebné, ale hlavně si cestu naplno užijete. Můžete se zastavit u alpského jezera, dát si espresso na odpočívadle nebo přespat v rakouské vesnici s výhledem na hory.
Kudy jet? Kde tankovat? Kolik stojí mýtné? A jak se vyhnout pokutám za vjezd do ZTL zón? V tomto průvodci najdete vše, co by měl vědět každý, kdo vyráží do Itálie autem – ať už jedete poprvé, nebo potřetí.
Jak naplánovat trasu a proč to nepodcenit
Při cestě z Česka do Itálie se většina řidičů rozhoduje mezi dvěma hlavními variantami: přes Brennerský průsmyk, nebo přes Villach a Tarvisio. Každá má své výhody – a záleží, kam přesně míříte, v jakém čase jedete a jaký styl řízení vám vyhovuje.
Trasa přes Brenner (Brennerský průsmyk)
Hodí se pro cestu na západ Itálie – například k Lago di Garda, do Jižního Tyrolska, případně dál na Milán nebo Toskánsko. Trasa vede přes Innsbruck a celou dobu po dálnici.
Výhody:
Celá trasa je po kvalitní dálnici
Rychlejší přístup do západní části Itálie
Méně tunelů než přes Villach, většinou s dobrým rozhledem
Nevýhody:
Kolony o víkendu
Dražší mýtné za průjezd
Horský terén – prudší stoupání a klesání, horší podmínky v zimě nebo za deště.
Trasa přes Villach
Ideální volba při cestě na východ Itálie – Benátky, Friuli, Bibione, Caorle nebo Terst. Vede přes Linec, Graz a Villach, který je poslední větší zastávkou před hranicí – skvělé místo na tankování a přestávku.
Tunely na trase (např. Karawankentunnel) jsou delší, užší a často s omezenou rychlostí
Pokud směřuješ na západ Itálie, trasa je o něco delší a časově nevýhodnější.
Doporučené cesty do Itálie
Praha: České Budějovice – Salcburk – Villach – Tarvisio
Brno: Vídeň – Graz – Tarvisio
Z Plzně: Německo – Straubing – Salcburk – Vilach
Kdy vyrazit a jak se vyhnout kolonám
Největší provoz bývá v pátek odpoledne a hlavně v sobotu dopoledne, kdy v přímořských letoviscích vrcholí střídání turnusů. Pokud můžete, vyrazte raději v neděli brzy ráno nebo v noci z neděle na pondělí. Vyhnete se kolonám i čekání u mýtných bran, kde se jinak tvoří dlouhé fronty.
Kolik zaplatíte po cestě: dálniční známky, mýto a tunely
Při cestě autem do Itálie projíždíte několika státy a většinou se nevyhnete dálničním poplatkům. Tady je přehled podle jednotlivých zemí:
Německo
Dálnice jsou pro osobní auta zdarma
Pokud jedete přes Mnichov, neplatíte nic
Rakousko
Jednodenní dálniční známka: 9,30 €
Desetidenní dálniční: 12,40 €
Dvouměsíční: 31,10 €
Roční: 103,80 €
Elektronická známka zakoupená online je platná až za 18 dní (pokud není firemní)
Pokud potřebujete jet hned, kupte klasickou papírovou známku na čerpací stanici – platí okamžitě
Katschberský tunel: 13,50 €
Úsek Innsbruck – Brenner: 12 €
Itálie
Nejsou dálniční známky, platí se mýtné podle ujeté vzdálenosti
Průměrně cca 9 € za 100 km
Platí se při výjezdu – hotově, kartou nebo pomocí Telepassu
Jak funguje mýtné v Itálii
Na rozdíl od některých jiných zemí v Itálii neexistují dálniční známky. Místo toho se platí mýtné (toll) podle toho, kolik kilometrů po dálnici skutečně ujedete. Při vjezdu na dálnici si vezmete lístek a při výjezdu ho vložíte do automatu, který vám spočítá cenu. Lístek si proto dobře schovejte – pokud ho ztratíte, může vás výjezd vyjít zbytečně draho. 😉
Tankování po cestě: kde je to nejvýhodnější?
Ceny paliva v Itálii jsou výrazně vyšší než u nás. Doporučujeme proto natankovat plnou nádrž ještě v Česku a poté znovu v Rakousku těsně před hranicí. Ušetříte tak oproti italským cenám klidně několik stovek korun.
Parkování a ZTL zóny
Většina italských měst má tzv. ZTL zóny – do těch nesmí běžná auta bez registrace. Vjezd hlídají kamery, pokuty chodí zpětně. Navigace vás tam může navést omylem, proto sledujte značení a ideálně se držte oficiálních parkovišť.
Dopravní předpisy a alkohol
V každé zemi platí trochu jiná pravidla, pokud jde o rychlost. Většina řidičů to zná, ale hodí se připomenout si základ:
Rakousko
obec: 50 km/h
mimo obec: 100 km/h
dálnice: 130 km/h
pozor: v některých úsecích může být sníženo na 110 nebo 100 km/h (např. kvůli emisím nebo hluku)
povolená hladina alkoholu do 0,5 ‰
Itálie
obec: 50 km/h
mimo obec: 90 km/h
silnice pro motorová vozidla: 110 km/h
dálnice: 130 km/h
povolená hladina alkoholu do 0,5 ‰, ale pro řidiče mladší 21 let, začátečníky a profesionály je limit nulový
V Rakousku a Itálii bývá tolerance jen 3 – 5 km/h, pokud vůbec. Měří se často – hlavně v tunelech, při vjezdech do měst a na dlouhých rovných úsecích. Co se týče alkoholu, raději nepijete. I malé množství alkoholu může znamenat problémy při nehodě – a to i v případě, že jedete „pod limitem“.
Dlouhá cesta do Itálie nemusí být jen přesun z bodu A do bodu B. Stačí si udělat malou zajížďku a máte z ní zážitek navíc. Tady je pár ověřených míst, kde se vyplatí zastavit – na kávu, krátkou procházku nebo přenocování.
Hallstatt (Rakousko)
Malebná vesnice u jezera, známá dřevěnými domky a výhledem jako z pohlednice. Je to cca 30 minut zajížďka z dálnice A1. Hodí se jako zastávka při cestě přes Linec a Salzburg. Více se dozvíte v tomto článku 👉 Hallstatt: Nejkrásnější místa a tipy, co zde vidět a dělat (2025)
Villach (Rakousko)
Poslední větší město před italskou hranicí, ideální na přespání nebo doplnění zásob. V okolí jsou supermarkety, čerpací stanice i termální lázně. Pokud jedete přes Graz a Tarvisio, projíždíte přímo tudy.
Innsbruck (Rakousko)
Alpské město na trase přes Brenner. Pokud jedete přes Mnichov, je to skvělá možnost na pauzu. Historické centrum zvládnete projít za hodinu a výhledy na hory jsou tu i z benzínky.
Lago di Braies / Lago di Carezza (Itálie)
Pokud se chystáte do Dolomit, tahle dvě jezera jsou ideální na krátkou zastávku. Přístupná autem, lehká procházka kolem, krásná scenérie. Lepší je přijet brzy ráno, než dorazí davy.
Autogrill (Itálie)
Možná to zní zvláštně, ale italské dálniční odpočívadlo „Autogrill“ má skoro kultovní status. Dáte si tu rychlé espresso u pultu, panini nebo čerstvé cornetto – a máte pocit, že Itálie začala ještě před výjezdem z dálnice.
Co si nezapomenout vzít s sebou
Cesta do Itálie autem není nijak složitá, ale je dobré mít s sebou pár věcí, které se mohou hodit. Většinu z nich možná balíte automaticky, ale krátký přehled navíc nikdy neuškodí – zvlášť když jedete poprvé.
Řidičský průkaz + doklady od auta
Zelená karta (mezinárodní pojištění vozidla)
Povinná výbava do auta
Lékárnička, výstražný trojúhelník
Nabíječka do auta, držák na telefon
Hotovost v eurech (některé pumpy a parkovací automaty neberou karty)
Cestovní pojištění (ideálně s krytím asistence u dopravní nehody)
Offline mapy (v tunelech nebo horách může vypadnout signál)
Závěrem: Itálie autem stojí za to
Možná to na první pohled vypadá složitě – známky, mýto, trasy, předpisy… Ale ve skutečnosti je cesta do Itálie autem skvělý způsob, jak začít dovolenou už na silnici. Když víte, na co si dát pozor, zvládnete to bez stresu. A ještě si užijete výhledy, dobré jídlo a malá zastavení, která byste letadlem prostě nezažili.
Jen pár kilometrů od pobřeží Tyrhénského moře a jen kousek jižně od známé Salernské riviéry najdete místo, které jako by vypadlo z učebnice dějepisu. Paestum – zapomenuté město bohů, kde ticho mezi sloupy starověkých chrámů říká víc než dlouhé průvodcovské řeči. Pokud vás fascinuje antika, ale nechcete se tlačit…
Jsou místa, která si vás získají hned. Ne kvůli zábavním parkům nebo nákupním třídám, ale tím, jak se v nich všechno potkává – příroda, historie i ticho, které umí víc než tisíc slov. Maratea je přesně taková. Malé městečko na jihu Itálie, které jako by si svět nechávalo jen…
6. den v Dolomitech Předposlední den, jsme po ranní siestě a kávičce vyrazili vstříc převážně lesnatému terénu. Uvědomovali jsme si, že nám tohle všechno zítra končí, takže jsme si cestu užívali o to víc. Samozřejmě i výborné jídlo na Rifugio s krásným výhledem. Jakési gnocchi s máslem a jen posypané uzeným sýrem bylo…
Během 4. dne nás neustálý déšť a vyčerpání donutily změnit plány. Místo dalšího pochodu jsme se museli rozhodnout předčasně ukončit trasu a zamířit do Bibione – původně jen jako vtipnou motivaci. Zatímco Pepe pokračoval dál sám, my jsme si po dlouhém stopování a čekání užívali odpočinek, sušení věcí a zaslouženou večeři u moře.
Noc byla neklidná – občasné šramoty kolem stanů mě sice probouzely, ale únava byla silnější než zvědavost. Když se kolem půlnoci přidal jemný déšť, v polospánku jsem ještě zachraňovala boty před stanem, ale né kvůli děšti. Ráno se ukázalo, že jsem nebyla jediná, kdo měl nočního návštěvníka. Ranní…