Když jsme poprvé přijeli do Maratey, bylo to jako najít zapomenutý kout Itálie, který si zázrakem zatím nikdo moc nevšiml. Žádné davy, žádné suvenýrové stánky, jen tichá ulička, ve které voněla káva, moře za rohem a hory všude kolem.
Maratea není místo, kam byste jeli „protože se to teď nosí“. Ale pokud vás baví místa s atmosférou, kde se střídají výhledy na útesy, staré kamenné domy a ospalá piazza s večerním proseccem, těžko se vám bude odjíždět.
Na kopci nad městem stojí obrovská socha Krista, která vypadá jako mladší brácha té v Riu. Když jsme tam stáli těsně před západem slunce, bylo to jedno z těch míst, kde člověk prostě jen kouká a nemluví.
Socha Krista Spasitele: Druhá největší na světě
Největší dominantou celého kraje je socha Krista Spasitele, která stojí na vrcholu hory San Biagio. Měří úctyhodných 22 metrů a je druhá největší svého druhu na světě – hned po té v Riu.
Zblízka působí monumentálně, ale i přesto zvláštním způsobem pokorně. Možná je to tím, jak rozpažené ruce jako by objímaly celé okolí – moře, hory, město i vás. Je z bílého mramoru z Carrary, takže září už z dálky, zvlášť při západu slunce.
K soše se dá pohodlně dojet autem – serpentinami, které se kroutí horami a nabízejí jeden výhled za druhým. Parkoviště je hned pod vrcholem a odtud je to jen pár minut pěšky.
Město s 44 kostely a srdcem v horách
Maratea není jen o výhledech. Je to město s historií, která sahá až do doby bronzové. Ve středověku se obyvatelé kvůli nájezdům Saracénů přestěhovali výš do hor, kde postavili pevnostní část města – Castello. A právě tam dnes najdete klid, který se v Itálii hledá čím dál hůř.
Její přezdívka „město 44 kostelů“ není náhoda. Na každém kroku tu narazíte na malou kapličku, historický chrám nebo zvonici. Nejvýznamnější je bazilika svatého Blažeje, která stojí přímo pod sochou Krista. Právě sem byly ve 8. století převezeny jeho ostatky, aby unikly náboženskému pronásledování.
Trocha historie, která dává smysl
Maratea byla kdysi významným obchodním přístavem. Římané tu kotvili už ve 2. století př. n. l., a zbytky jejich kotvících zařízení si dnes můžete prohlédnout v místním muzeu.
A možná vás překvapí, že i Napoleon má s tímhle místem svůj příběh. V roce 1806 se místní obyvatelé odmítli podvolit francouzské nadvládě. Starosta Alessandro Mandarini dokonce evakuoval obyvatele na Sicílii a sám se s hrstkou vojáků postavil obraně města. I když nakonec musel kapitulovat, jeho odvaha dodnes patří k legendám Maratey.
Praktické tipy na cestu
- Jak se sem dostat? Nejlépe autem. Z Neapole trvá cesta asi 2,5 hodiny (cca 180 km).
- Kde se ubytovat? Maratea nabízí rodinné penziony, malé hotýlky i soukromé apartmány s výhledem na moře.
- Co ochutnat? Těstoviny s ančovičkami, mořské plody a typické kalábrijské víno. Jednoduchá, ale výborná kuchyně.
- Kdy sem jet? Jaro a podzim jsou ideální – méně turistů, příjemné teploty a krásná příroda.
Proč by Maratea neměla chybět na vašem seznamu
Maratea není místo, kam jedete “zaškrtnout” památku. Je to místo, které si pamatujete, i když jste tam byli jen jednou. Socha Krista, výhledy z vrcholu San Biagio, ticho mezi kamennými domky a pocit, že jste na chvíli mimo svět. A když k tomu přidáte okolní pobřeží Kalábrie, které patří k nejkrásnějším a nejautentičtějším v celé Itálii, máte ideální výlet nebo i základnu pro celou dovolenou.
Pokud hledáte výlet, který má hloubku, příběh a atmosféru, dejte Maratee šanci. Možná si ji zamilujete tak jako my.