Psát článek o srdci Francie, o Paříži, o městě, které vás umí stejně tak okouzlit jako vás dohnat k šílenství, to není nic jednoduchého. Text bude možná stejně tak zmatený a zároveň rozmanitý, jako je Paříž samotná. Pokusila jsem se ale postavit do role průvodce, který vám s pár radami ohledně pařížské každodennosti podá i tipy na místa, která všichni dobře známe, z trochu jiného úhlu pohledu. Přeji hezké čtení!
V první řadě bych chtěla vzít na přetřes mýtus o tom, že Francouzi s vámi nebudou mluvit jinak než francouzsky. Pokud tento jazyk neumíte, rozhodně se nemusíte bát do Francie vyrazit, ale faktem je, že vám (alespoň na turistických místech) francouzština rozhodně otevře dveře. Nesnažte se jazyk komolit, když ho neumíte – výslovnost je těžká a snadno pak dochází k omylům, které místní jen neradi promíjejí, ale není nic jednoduššího než se naučit světoznámé „bonjour“, „au revoir“ či „merci beaucoup“. Francouzi jsou k vám pak milejší. Ochotnější. Protože jsou na svou řeč velmi hrdí. Dozajista jim tak i pouhým pozdravem prozáříte den při vstupu do „pâtisserie“ (cukrárny/lahůdkárny), „boulangerie“ (pekárny), či „fromagerie“ (sýrárny – údajně má každý člen tohoto národa milovníků sýrů svůj oblíbený druh), které jsou skutečně na každém rohu.
Co se jídla týče, každý turista by měl rozhodně ochutnat vyhlášené francouzské crêpes (sladké palačinky), či galettes (slané palačinky), na které spolu s výbornými makronkami narazíte velmi často. Zajít můžete také samozřejmě dál a okusit i ústřice či šneky, avšak pokud chcete zůstat při zemi, není nic jednoduššího než zamířit do jedné z poboček francouzského obchodního řetězce Carrefouru a koupit si i tolik typickou bagetu.
Osobně mohu doporučit Poke restaurace, kde se dobře najíte za 9 či 10 Euro (v lepších restauracích ceny bohužel pod 15 Euro nepůjdou) – jídlo si můžete vzít také do ruky a jako praví Pařížani posedět u břehu Seiny či u kanálu St. Martin. Moc ráda ale vzpomínám na příjemně strávený večer v restauraci Le Nemrod, kam jsem se vydala za francouzskou (spíše kavárenskou) specialitou croque-monsieur a croque-madame – mohu jedině doporučit!
U nás v České republice jsme zvyklí na to, že návštěva kavárny či restaurace rovná se místo, kam se uchýlíme sami či s přáteli, abychom si odpočinuli, popovídali, dobře se najedli, a to za předpokladu, že na to budeme mít svůj prostor a nikdo cizí nás nebude rušit. Francouzi, evropští mistři ve vychutnávání si přítomného okamžiku, mají odlišnou mentalitu – vždy chtějí být ve středu dění, jednou nohou ve svém životě a tou druhou v životech dalších, žijí proto, aby se bavili (a také aby jedli). Z tohoto důvodu si můžete všimnout, že zahrádky francouzských kaváren jsou vždy otočeny čelem do ulice ke kolemjdoucím, nedívají se tak při jídle na sebe, dívají se na svět okolo – pro nás Čechy je to jednoznačný zásah do soukromí. Oproti nám jsou mnohem komunikativnější a snadno se dají do řeči i úplně cizí lidé. Ti se také scházejí úplně všude, Paříž je město, co snad nikdy nespí – oblíbené destinace jsou rozhodně parky, břehy řeky nebo náměstí, jako například náměstí Republiky. To je mimo jiné hlavní centrum demonstrací, v čemž jsou ostatně Francouzi také mistři.
Pařížské metro by podle mě na plné čáře vyhrálo soutěž o nejchaotičtější síť dopravního prostředku na světě. A to nepřeháním. Přejít v podzemí z linky na linku může trvat pěkně dlouhou dobu, proto si vždy udělejte časovou rezervu.
Pokud chcete ve městě strávit více dní, radím koupit si lítačku na MHD neboli „Navigo Découverte Carte“ (https://www.iledefrance-mobilites.fr/en/tickets-fares/detail/navigo-weekly-ticket – také pod názvem „Navigo weekly ticket“) na všechny zóny, která stojí necelých 28 Euro (22,80 za jízdenku, 5 za kartičku). Může se to zdát hodně, ale lístky tam jsou velmi drahé a pokud chcete objevovat Paříž déle jak 4 dny, určitě se to vyplatí. Navigo Découverte lze koupit například na Gare de Lyon u nástupiště metra, budete k tomu potřebovat svou malou fotografii, nezapomeňte tedy nůžky a lepidlo.
Když se řekne Paříž, většina lidí si jako první dozajista vybaví Eiffelovu věž, mířící až ke hvězdám, pomalu mraky protínající – a je to tak také správně, protože tato ocelová věž se svými 324 metry zanechává lidi v úžasu už po celá desetiletí. Nemusíte se ale bát, že byste všech těch 1665 schodů museli vyjít po svých, je zde možnost vyjet jedním z výtahů – tak či tak, první dvě patra skýtají možnost pokochat se panoramatickým výhledem po Francii v jedné ze dvou restaurací, tedy odpočinek po výšlapu bude zasloužený. Vstupné od 34 Euro výše. Nutno ale podotknout, že vystoupat až na vrchol stojí za to hlavně v symbolické rovině a při každé návštěvě není nutné nechat se lapit do spárů turistické komerce – „dobýt Paříž“ totiž lze i jinými, levnějšími způsoby, například vyrazit k Eiffelovce až po setmění, posadit se do parku pod ní a kochat se nádherou, která je o to silnější, že od soumraku do jedné hodiny ráno věž každou celou hodinu začne zářit. To je teprve podívaná.
Pak můžete ještě vyrazit na krásnou procházku podél pobřeží Seiny a sledovat, jak vám věž postupně mizí z dohledu skrze stromořadí, které je kolem řeky tak hojně vysázeno.
Pod rouškou tmy (stejně jako za denního světla) ale musím doporučit návštěvu i dalších pařížských skvostů, jež sice každý zdá, na jejich půvabu to však neubírá – Louvre, původní sídlo francouzských králů, dnešní muzeum, které sice není možné časově projít celé naráz, je to ale zlatý důl pro všechny milovníky historie a umění. Zakončuje (nebo započíná?) také pověstnou pařížskou přímku, nad jejíž precizností se až tají dech – přímo na ní se rozkládá nákupní zóna světoznámého bulváru Champs-Elyseés, jenž protíná l’Arc de Triomphe, „Vítězný oblouk“ a skrze něj dohlédnete až k moderní pařížské čtvrti s modelem právě moderní verze starého oblouku, takzvaně k La Défense. To vše v jedné rovině. Doporučuji však každou památku a čtvrť procházet samostatně. Co se týče samotného Vítězného oblouku, moc lidí neví, že se na něj dá také vystoupat a máme tak naservírovaný možná i o něco lepší výhled než z Eiffelovky – protože uvidíte i ji! A mnozí z vás také ušetří několik euro – pro studenty do 26 let (jako většina památek a muzeí v Paříži) je to zdarma.
Další historicko-umělecké tipy
Ve městě jsou ale také jiná muzea či jiné významné stavby, které sice nejsou tak turisticky atraktivní jako Louvre, to je však i jejich výhodou – ze soudku umění je to rozhodně „Musée d’Orsay“ (původní staré nádraží), či muzeum sochaře Rodina, jehož prohlídka se dá krásně spojit s návštěvou budovy Invalidovny, která se nachází jen o kousek vedle. Tam si zase na své přijdou ti, co lační po historii, Invalidovna v sobě totiž ukrývá hrob významného (a pro Francouze velmi kontroverzního) vojevůdce Napoleona Bonaparta – ale tací nemohou vynechat ani místo, kde se začaly psát moderní evropské dějiny, a to sice náměstí Bastilly, kde kdysi stála stejnojmenná pevnost, jejímž dobytím byla odstartována Velká francouzská revoluce. Bastilla už sice nestojí, můžete po ní ale trochu zapátrat a spatřit její vyznačený půdorys na silnici a chodnících.
Když už jsem zmínila moderní čtvrť La Défense, musím zmínit i čtvrť Montmartre, která se proslavila především díky francouzskému filmu Amélie z Montmartru. Na vrcholku kopce zde pak stojí bazilika Sacré-Cœur (v češtině „Nejsvatějšího Srdce Ježíšova“), odkud je za mě jeden z nejlepších výhledů na celé město, to se totiž před vámi rozloží jako na dlani.
Další oblíbená pařížská čtvrť, která se může pyšnit například hřbitovem, kde je pochováno mnoho významných (nejen francouzských) osobností, od prokletého básníka Charlese Baudelaira přes spisovatele Samuela Becketta až po filozofa Jeana-Paula-Sartra. Také se zde nachází věž Montparnass, mrakodrap, ze kterého dohlédnete snad všude.
V poslední řadě chci zmínit i dechberoucí stavbu nacházející se těsně za Paříží, která všem příchozím stále připomíná sílu a moc tehdejšího absolutismu v čele s králem Slunce, Ludvíkem XIV. Ano, jedná se o Versailles. Pokud by vás nelákaly komnaty, jež v sedmnáctém a osmnáctém století obývali tehdejší králové a královny Francie, a které se mohou pyšnit například známým Zrcadlovým sálem (kde byla mj. podepsána roku 1919 Versaillská mírová smlouva, co oficiálně ukončila 1. světovou válku), je zde možnost vypravit se do rozsáhlých zahrad, což byla druhá chlouba rodu Bourbonů. Jedná se v podstatě o geniální architektonické dílo.
Pozor ale na velké fronty – pokud se do Versailles vypravíte v letních měsících, nezapomeňte pokrývky hlavy a pití, na vstup (18 Euro) se čeká na obrovském nekrytém prostranství v rozmezí klidně několika hodin.
Na závěr bych chtěla podotknout, že i Paříž má svá stinná místa, protože jak už to tak v mnohých hlavních městech bývá, u těch významnějších památek musíte počítat nejen s velkým houfem turistů ze všech koutů světa, ale také s obchodníky, kteří vám budou chtít své zboží vnutit za každou cenu – a nejen proti tomu je potřeba se obrnit, v davu se totiž velmi snadno ztratí i kapsáři a další zloději a ti nevynechají jedinou příležitost zmatené turisty okrást. A zmatené myslím doslova zmatené – nejednou se mi stalo, že jsem v centru, a i v metru narazila na špatné ukazatele a cedule! Ač je to překvapující, lepší je se spoléhat na mapy na internetu, případně ty papírové.
Paříž je prostě město rozmanitosti a kontrastů – na jednu stranu se topíte v úžasu, na tu druhou pak přivíráte oči nad tím, co je o ulici vedle. Zkráceně řečeno, někdy je tam prostě těžké popadnout DECH.
Rakouské dálniční známky přichází jako obvykle ve třech variantách – roční, dvouměsíční nebo desetidenní. Ty jsou potřeba pro využití dálnic a rychlostních silnic skrze Rakousko. Dálniční známky jsou k dostání jak v elektronické podobě, tak i v klasické formě samolepek na čelní sklo. Kromě dálnic jsou v Rakousku zpoplatněné i některé průsmyky a tunely, které jsou nutné zaplatit na místě u mýtných bran.
Zajímá vás dovolená, která vám nabídne nejen koupání v průzračné vodě, opalování na pláži, turistiku, sportovní aktivity a zábavu, ale také nádherné výhledy na hory a Alpy? V tom případě je právě dovolená u Lago di Garda přímo pro vás! Kdy vyrazit k jezeru Lago di Garda? Dovolená u jezera Lago di Garda je ideální pro návštěvu […]
Nestrávit o letní dovolené alespoň pár dní u vody? Tak by to nešlo. Člověk se potřebuje alespoň pár dní v roce svlažit a odpočinout za doprovodu šumějících stromů a vody. Vyrazte třeba k Rozkoši nebo Vodním Mlýnům. Dovolená je hlavně o pohodě a klidu. Člověk by si měl odpočinout od ruchu a každodenního stresu. A u […]
V dnešní době, kdy se planeta potýká s ekologickými výzvami, se stává koncept ekoturismu stále aktuálnějším. Ale co to vlastně ekoturismus je? A proč by vás měl zajímat? V tomto článku se ponoříme do klíčových aspektů udržitelného cestování a odhalíme, jak může ekoturismus pozitivně ovlivnit nejen životní prostředí, ale i lokální komunity a vás samotné. […]
Großglocknerská vysokohorská silnice patří mezi nejúchvatnější panoramatické silnice v Evropě, přičemž měří úctyhodných 48 km. Vlastním autem se lze dostat až do samotného srdce národního parku Vysoké Taury ve výšce 2571 m nad mořem,. Vrcholem celé cesty je dozajista 3. nejvyšší hora Evropy Großglockner (3798 m n. m.), kterou mají návštěvníci téměř na dosah ruky. […]
V souvislosti s dopravou v hlavním německém městě Berlíně turisty často zajímá, jaký je rozdíl mezi S-Bahnem a U-Bahnem. V jednoduchosti lze říci, že rozdíl mezi těmito dvěma druhy vlaků není nijak markantní. První z rozdílů spočívá ve skutečnosti, že se U-Bahn více podobá metru. Většina nástupišť U-Bahnu je totiž v podzemí, zatímco S-Bahn obsluhuje […]
