Co dělat v Praze: tipy, které znají jen místní

Prahu zná každý. Karlův most, orloj, Hradčany. Jenže opravdová Praha začíná až tam, kde končí davy. V té Praze, kterou průvodci většinou neukazují. V uličkách, kam se turisté nedostanou. V kavárnách, kde se zastaví čas. V parcích, odkud je na město jiný pohled, než jaký znáte z pohlednic.

Tohle není seznam památek, ale místa, která dělají Prahu zajímavou i pro ty, kdo tu byli už stokrát. Najdete tu tichá zákoutí, nečekané výhledy, malé galerie i kavárny, kde vás znají jménem. Město, které má rytmus, vůni i příběh, který nikde jinde nezažijete. Stačí jen chtít ho poznat.

Kam se projít, když chcete vidět Prahu jinak

Nejlepší způsob, jak poznat Prahu, je jít pěšky. Město má spoustu míst, kde se dá na chvíli vypnout, být venku a přitom mít kolem sebe kus historie i života.

Park Stromovka v Praze

Stromovka je místo, kam se v Praze chodí nadechnout. Rozlehlý park se táhne od Výstaviště až k Troji a patří k nejhezčím zeleným částem města. Ráno tu běhají lidé, odpoledne se piknikuje a večer to voní po trávě a víně z blízké vinice sv. Kláry. Když se projdete po nábřeží až k Trojskému mostu, otevře se před vámi výhled na řeku a město, který se neokouká.

Kdo hledá klid, najde ho tu snadno. Stačí si sednout pod stromy, k jezírku nebo do trávy s knihou. Rodiny zase ocení dětská hřiště a místa, kde se dá v klidu sedět i s kočárkem. Stromovka prostě umí zpomalit i Pražana, který nikdy nemá čas.

Národní památník na Vítkově v Praze

Vítkov má jeden z nejlepších výhledů na Prahu, ale málokdo si pro něj dojde. Cesta z Karlína na vrchol není dlouhá, jen pár minut stoupání mezi stromy, a nahoře vás čeká panorama, které stojí za to. Vidíte celou Prahu – od Žižkova přes centrum až po Hrad.

Na vrcholu stojí Národní památník, který působí monumentálně, ale uvnitř skrývá klid a vyhlídkovou terasu s výhledem, jaký nikde jinde nenajdete. Nejhezčí je tu být podvečer, když se nad městem rozsvěcí světla a Praha pomalu přechází do večera.

Vyšehrad – hrad a pevnost v Praze

Vyšehrad má všechno, co by člověk od Prahy čekal. Historii, klid i výhled, který se neomrzí. Na rozdíl od Hradčan tu bývá ticho a prostor. Místní sem chodí běhat, na kávu nebo jen tak sedět na hradbách a dívat se dolů na Vltavu.

Kdo má rád historii, ocení baziliku svatého Petra a Pavla, která tvoří dominantu celého areálu. Na přilehlém hřbitově odpočívají osobnosti jako Dvořák, Čapek nebo Werich. Když projdete dál, otevře se před vámi výhled na řeku, mosty a panorama města.

Fantova kavárna na pražském hlavním nádraží

Na pražském hlavním nádraží stačí vyjít o patro výš nad běžnou halu a ocitnete se v jiném světě. Fantova kavárna, pojmenovaná po architektu Josefu Fantovi, je jedním z nejkrásnějších secesních interiérů v Praze. Otevřena byla v roce 1909 a po citlivé rekonstrukci znovu ukazuje, jak elegantní uměla Praha být.

Uvnitř si všimnete každého detailu – barevných vitráží, zdobených stropů, mosazných zábradlí. Místo působí klidně a přitom má sílu. Není to kavárna, kam se chodí jen na kávu, ale spíš místo, které vás na chvíli vytrhne z ruchu nádraží. Z ochozu je výhled na původní vstupní halu s kopulí, kterou většina cestujících vůbec nevidí

Je to místo, kam určitě stojí za to zajít, i když nikam necestujete. Skvělá káva, výjimečný prostor a kousek staré Prahy, který pořád funguje.

Dům U Černé Matky Boží

V centru Prahy, mezi Celetnou ulicí a Ovocným trhem, stojí budova, která na první pohled vypadá jinak než všechno kolem. Dům U Černé Matky Boží je ikonou českého kubismu a jednou z mála budov na světě, kde se tenhle architektonický styl uplatnil i v interiéru. Navrhl ho architekt Josef Gočár v roce 1912 a dům dostal jméno podle barokní sošky, která se zachovala z původní zástavby.

Uvnitř se dnes nachází Muzeum českého kubismu, které spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum. Najdete tu nábytek, obrazy i drobné umělecké předměty, které ukazují, jak se kubismus promítl do běžného života.

Za návštěvu ale stojí i Grand Café Orient, kavárna v prvním patře, která byla po desetiletích obnovena podle původních návrhů.

Místo působí kultivovaně, klidně a přitom neobyčejně. Z terasy kavárny je výhled na Prašnou bránu i Celetnou, takže se tu dá na chvíli zastavit a pozorovat ruch města z výšky. Pokud vás baví architektura a historie Prahy, Dům U Černé Matky Boží je ukázkou období, kdy český design patřil ke světové špičce.

Grébovka (Havlíčkovy sady)

Na pomezí Vinohrad a Vršovic leží místo, který Pražané znají pod jménem Grébovka. Oficiálně Havlíčkovy sady, ale málokdo mu tak říká. Park vznikl na konci 19. století podle návrhu architekta Antonína Barvitia pro průmyslníka Moritze Gröbeho, který si tu postavil vilu s výhledem na město.

Grébovka má všechno, co od pražského parku člověk chce – klidná místa pod stromy, upravené cesty, vinici i výhled. Dominantou je Viniční altán, kde se dá posedět u vína z místní vinice sv. Václava. Na opačné straně parku stojí Grotta, umělá jeskyně z lámaného kamene, která působí trochu tajemně a připomíná atmosféru starých zahrad.

Park je ideální na procházku, piknik nebo kávu s výhledem. Když přijdete ráno, potkáte běžce a lidi se psy, večer se park promění v klidné místo s výhledem na město. 

DOX – Umění a architektura

V bývalé továrně v Holešovicích vznikl prostor, který patří k nejzajímavějším kulturním místům v Praze. Centrum současného umění DOX funguje od roku 2008 a zaměřuje se na výstavy, které propojují umění, architekturu, design a společenská témata.

Každý rok tu probíhá několik velkých výstav, od konceptuálních projektů až po retrospektivy významných českých i zahraničních autorů. V minulosti tu vystavovali například David Černý, Krištof Kintera, Daniel Pešta nebo Magdalena Jetelová. Často se tu objevují i témata, která jdou proti proudu, jako svoboda, manipulace, klimatická krize nebo média.

Ale i samotná budova stojí za návštěvu. Architekti Ivan Kroupa a Martin Rajniš ji přestavěli do podoby čistého industriálního prostoru s galeriemi na několika úrovních. Na střeše se tyčí dřevěná vzducholoď Gulliver, která slouží jako čítárna a místo pro autorská čtení, koncerty a menší diskuse. Z její terasy je navíc výhled na Holešovice i část města.

Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy

Praha má pověst města s tajemstvím a tohle místo ji potvrzuje. Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy se nachází poblíž Malostranského náměstí, v domě, kde podle legendy žil sám Edward Kelley, dvorní alchymista císaře Rudolfa II.

Expozice představuje období, kdy se Praha stala centrem evropské vědy, magie a okultismu. Uvidíte zde dobové laboratorní nástroje, staré knihy, recepty na elixíry i rekonstrukci alchymistické dílny v podkroví domu. Místo působí trochu bizarně, ale autenticky – spíš než muzeum připomíná výlet do jiné doby.

Kdo má rád historii Prahy s její tajemnou stránkou, tady si přijde na své. A i když na alchymii nevěříte, možná vás překvapí, kolik z jejího světa se nakonec přetavilo do moderní vědy.

Staré vodárenské stanice

Technické památky mají své kouzlo a Praha jich má několik, které stojí za pozornost. Jednou z nejzajímavějších je Podolská vodárna, elegantní funkcionalistická stavba z roku 1929, kterou navrhl architekt Antonín Engel. Budova působí spíš jako palác než technický objekt a dodnes zásobuje Prahu vodou z Vltavy.

Uvnitř sídlí Muzeum pražského vodárenství, které přibližuje, jak se voda do města dostávala už od středověku. Kromě historických zařízení a modelů je tu i část původní filtrační technologie, která dodnes funguje.

Zajímavou zastávkou je i starší vodárenská věž na Letné nebo věž na Novém Městě u Jiráskova náměstí. Obě slouží jako vyhlídky i malé galerie a spojují historii s architekturou. Kdo má rád městské industriální dědictví, tady ho najde v nejlepší podobě – funkční, poctivé a pořád krásné.

Kasárna Karlín – město uvnitř města

V srdci Karlína stojí bývalý vojenský areál, který se proměnil v jedno z nejzajímavějších míst současné Prahy. Kasárna Karlín dnes funguje jako kavárna, bar, letní kino i kulturní prostor. Vznikla tu komunita, která si na nic nehraje a dokazuje, že i velký prostor může mít přirozenou atmosféru.

Bývalý areál z 19. století byl dlouho opuštěný, než ho oživila skupina nadšenců z kulturní scény. Dnes se tu střídají filmové projekce, koncerty, výstavy, workshopy i menší festivaly. V létě tu promítá letní kino, v zimě se pije svařák u ohně a po celý rok tu najdete mix lidí, kteří sem chodí za programem i jen tak posedět.

Skautský institut na Kampě

Na okraji parku Kampa, jen pár kroků od Karlova mostu, stojí dům, který byste snadno přešli. A přitom právě tam sídlí Skautský institut, jedno z nejpříjemnějších míst v Praze, kde se potkávají lidé všech generací. Není to muzeum ani kavárna, spíš prostor, kde se pořád něco děje – od tvořivých dílen pro děti přes malé výstavy až po čtení nebo besedy.

Rodiče ocení, že atmosféra je tu přirozeně klidná. Děti si mohou hrát na zahradě nebo uvnitř v dětském koutku, zatímco vy si dáte výbornou kávu a domácí koláč. Všechno

Krymská – ulice, kde se Praha cítí jako doma

Pokud chcete vidět Prahu bez pozlátka a turistických nápisů, zamiřte do Vršovic, konkrétně do okolí Krymské ulice. Janek Rubeš ji často zmiňuje jako jednu z mála ulic, která si zachovala autentickou atmosféru města.

Krymská je krátká ulice plná kaváren, bister, galerií a malých barů, kde se míchají studenti, mladé rodiny i místní. Ráno si dáte kávu v Café Sladkovský, odpoledne oběd v Kavárně v Lese nebo Kro Kitchen, a večer si posedíte u vína ve Veltlínu nebo v Božské lahvici. Na pár metrech tu zažijete víc života než v celém centru.

Na rozdíl od jiných čtvrtí tu nehledejte dokonalost. Ulice má trochu hrany, ale i díky nim působí skutečně. Lidé se tu znají, zastaví se na kus řeči a život plyne pomaleji. Pokud chcete pochopit, jaká Praha opravdu je, Krymská je jedno z nejlepších míst, kde začít.

Nejhezčí výhled na Prahu

Pražané se vyhýbají Petřínu. Mnohem klidnější místo s výhledem je Letná, konkrétně terasa u Hanavského pavilonu. Když tam přijdete k západu slunce, uvidíte celé město v teplém světle a bez davů. Další oblíbené místo je Vyšehrad – výhled na řeku, mosty a Hrad má zvláštní klid, který jinde nenajdete.

Závěrem

Praha má spoustu tváří. Tu historickou, kterou zná celý svět, i tu každodenní, kterou žijí místní. Někdy je hlučná a plná lidí, jindy tichá a klidná. Ale právě v tom je její kouzlo – dá se objevovat pořád, pokaždé jinak.

Když se přestanete hnát za seznamy „must see“, začnete vidět víc. Uličky, kam nesvítí reklamy. Kavárny, kde se ještě zná jménem. Lidi, kteří mají čas se zastavit. A možná zjistíte, že Praha je nejhezčí tehdy, když se na chvíli zapomene, že jste v hlavním městě.