Co dělat v Praze: tipy, které znají jen místní

Praha má dvě tváře. Tu první zná celý svět – Karlův most, orloj, Hradčany. A pak tu druhou, která začíná až tam, kde turisté končí. V kavárnách, kde se čas na chvíli zastaví. V parcích, odkud je na město jiný pohled než z pohlednic.

Tohle není seznam památek, ale tipy na místa, která dělají Prahu zajímavou i pro ty, kdo tu byli už stokrát. Najdete tu tichá zákoutí, nečekané výhledy, malé galerie i kavárny, kde vás znají jménem. Město, které má rytmus, vůni a příběh, který jinde nezažijete. Stačí jen chtít ho poznat.

Kam se projít, když chcete vidět Prahu jinak

Nejlepší způsob, jak Prahu poznat, je jít pěšky. Město má spoustu míst, kde se dá na chvíli vypnout, být venku a přitom mít kolem sebe kus historie i života.

Park Stromovka v Praze

Stromovka je místo, kam se v Praze chodí nadechnout. Rozlehlý park se táhne od Výstaviště až k Troji a patří k nejhezčím zeleným částem města. Ráno tu běhají lidé, odpoledne se piknikuje a večer to voní po trávě a víně z blízké vinice sv. Kláry.

Když se projdete po nábřeží až k Trojskému mostu, otevře se před vámi výhled na řeku a město, který se neokouká.

Kdo hledá klid, najde ho snadno – pod stromy, u jezírka nebo v trávě s knihou.

Rodiny ocení dětská hřiště a široké cesty, kde se dá projít i s kočárkem. Stromovka prostě umí zpomalit i toho, kdo jinak nikdy nemá čas.

Národní památník na Vítkově v Praze

Vítkov má jeden z nejlepších výhledů na Prahu, ale překvapivě málo lidí si pro něj dojde. Cesta z Karlína na vrchol trvá jen pár minut – krátké stoupání mezi stromy a nahoře vás čeká panorama, které stojí za to.

Vidíte celou Prahu – od Žižkova přes centrum až po Hrad. Na vrcholu stojí Národní památník, monumentální stavba, která skrývá klidné muzeum i vyhlídkovou terasu. Nejhezčí je tu podvečer, když se město rozsvěcí a Praha přechází do večera.

Vyšehrad – hrad a pevnost v Praze

Vyšehrad má všechno, co by člověk od Prahy čekal. Historii, ticho i výhled, který se neomrzí. Na rozdíl od Hradčan tu bývá prostor a klid. Místní sem chodí běhat, na kávu nebo jen tak sedět na hradbách a dívat se dolů na Vltavu.

Dominantou je bazilika sv. Petra a Pavla, kolem které leží Vyšehradský hřbitov – odpočívají tu Dvořák, Čapek, Werich i další osobnosti české kultury.

Když projdete dál k hradbám, otevře se před vámi výhled na řeku, mosty a panorama města. Vyšehrad je místo, kde Praha dýchá pomaleji, ale o to opravdověji.

Fantova kavárna na pražském hlavním nádraží

Na pražském hlavním nádraží stačí vyjít o patro výš nad běžnou halu a ocitnete se v jiném světě. Fantova kavárna, pojmenovaná po architektu Josefu Fantovi, je jedním z nejkrásnějších secesních interiérů v Praze. Otevřena byla v roce 1909 a po citlivé rekonstrukci znovu ukazuje, jak elegantní uměla Praha být.

Uvnitř si všimnete každého detailu – barevných vitráží, zdobených stropů, mosazných zábradlí. Místo působí klidně a přitom má sílu. Není to kavárna, kam se chodí jen na kávu, ale spíš místo, které vás na chvíli vytrhne z ruchu nádraží. Z ochozu je výhled na původní vstupní halu s kopulí, kterou většina cestujících vůbec nevidí

Je to místo, kam určitě stojí za to zajít, i když nikam necestujete. Skvělá káva, výjimečný prostor a kousek staré Prahy, který pořád funguje.

Dům U Černé Matky Boží

V centru Prahy, mezi Celetnou ulicí a Ovocným trhem, stojí budova, která na první pohled vypadá jinak než všechno kolem. Dům U Černé Matky Boží je ikonou českého kubismu a jednou z mála budov na světě, kde se tenhle architektonický styl uplatnil i v interiéru. Navrhl ho architekt Josef Gočár v roce 1912 a dům dostal jméno podle barokní sošky, která se zachovala z původní zástavby.

Uvnitř se dnes nachází Muzeum českého kubismu, které spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum. Najdete tu nábytek, obrazy i drobné umělecké předměty, které ukazují, jak se kubismus promítl do běžného života.

Za návštěvu ale stojí i Grand Café Orient, kavárna v prvním patře, která byla po desetiletích obnovena podle původních návrhů.

Místo působí kultivovaně, klidně a přitom neobyčejně. Z terasy kavárny je výhled na Prašnou bránu i Celetnou, takže se tu dá na chvíli zastavit a pozorovat ruch města z výšky. Pokud vás baví architektura a historie Prahy, Dům U Černé Matky Boží je ukázkou období, kdy český design patřil ke světové špičce.

Grébovka (Havlíčkovy sady)

Na pomezí Vinohrad a Vršovic leží místo, který Pražané znají pod jménem Grébovka. Oficiálně Havlíčkovy sady, ale málokdo mu tak říká. Park vznikl na konci 19. století podle návrhu architekta Antonína Barvitia pro průmyslníka Moritze Gröbeho, který si tu postavil vilu s výhledem na město.

Grébovka má všechno, co od pražského parku člověk chce – klidná místa pod stromy, upravené cesty, vinici i výhled. Dominantou je Viniční altán, kde se dá posedět u vína z místní vinice sv. Václava. Na opačné straně parku stojí Grotta, umělá jeskyně z lámaného kamene, která působí trochu tajemně a připomíná atmosféru starých zahrad.

Park je ideální na procházku, piknik nebo kávu s výhledem. Když přijdete ráno, potkáte běžce a lidi se psy, večer se park promění v klidné místo s výhledem na město. 

DOX – Umění a architektura

V bývalé továrně v Holešovicích vznikl prostor, který patří k nejzajímavějším kulturním místům v Praze. Centrum současného umění DOX funguje od roku 2008 a zaměřuje se na výstavy, které propojují umění, architekturu, design a společenská témata.

Každý rok tu probíhá několik velkých výstav – od konceptuálních projektů až po retrospektivy významných českých i zahraničních autorů. V minulosti tu vystavovali například David Černý, Krištof Kintera nebo Magdalena Jetelová. Témata bývají odvážná – svoboda, manipulace, média, klimatická krize.

Samotná budova stojí za návštěvu. Architekti Ivan Kroupa a Martin Rajniš proměnili původní industriální halu v čistý prostor plný světla a otevřenosti. Na střeše stojí dřevěná vzducholoď Gulliver, která slouží jako čítárna a místo pro autorská čtení či koncerty. Z její terasy je výhled na Holešovice a moderní tvář Prahy, kterou turisté často mine.

Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy

Praha má pověst města plného tajemství – a tohle místo ji dokonale potvrzuje.

Poblíž Malostranského náměstí, v domě, kde podle legendy žil Edward Kelley, dvorní alchymista císaře Rudolfa II., se nachází Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy.

Expozice vás přenese do doby, kdy byla Praha centrem evropské vědy, okultismu i snů o elixíru života. V přízemí uvidíte dobové knihy, recepty, laboratorní nástroje a portréty dávných učenců.

V podkroví se pak skrývá rekonstrukce alchymistické dílny – místnost plná křivulí, svitků a vůně vosku, která působí spíš jako filmová scéna než klasické muzeum.

👉 Ideální výlet s dětmi. Díky atmosféře staré Prahy, záhadám a kouzelným experimentům dokáže zaujmout i malé návštěvníky.

Místo je trochu bizarní, ale právě to k Praze patří. A i když na alchymii nevěříte, možná zjistíte, že v tomhle městě se hranice mezi vědou, uměním a tajemstvím nikdy zcela nevytratila.

Staré vodárenské stanice

Technické památky mají v Praze zvláštní kouzlo – jsou funkční, poctivé a přitom estetické. Jednou z nejzajímavějších je Podolská vodárna, funkcionalistická stavba z roku 1929, kterou navrhl architekt Antonín Engel.

Budova působí spíš jako palác než technické zařízení a dodnes zásobuje Prahu vodou z Vltavy.

Uvnitř sídlí Muzeum pražského vodárenství, které přibližuje, jak se voda do města dostávala už od středověku.

Najdete tu historické zařízení, modely i část původní filtrační technologie, která stále funguje.

Za pozornost stojí i další vodárenské věže – třeba ta na Letné, nebo elegantní věž na Novém Městě u Jiráskova náměstí. Dnes slouží jako vyhlídky i malé galerie a dokazují, že i technická architektura může mít styl a krásu, která obstojí v čase.

Kasárna Karlín – město uvnitř města

V srdci Karlína stojí bývalý vojenský areál, který se proměnil v jedno z nejzajímavějších míst současné Prahy. Kasárna Karlín dnes funguje jako kavárna, bar, letní kino i kulturní prostor. Vznikla tu komunita, která si na nic nehraje a dokazuje, že i velký prostor může mít přirozenou atmosféru.

Bývalý areál z 19. století byl dlouho opuštěný, než ho oživila skupina nadšenců z kulturní scény. Dnes se tu střídají filmové projekce, koncerty, výstavy, workshopy i menší festivaly. V létě tu promítá letní kino, v zimě se pije svařák u ohně a po celý rok tu najdete mix lidí, kteří sem chodí za programem i jen tak posedět.

Skautský institut na Kampě

Na okraji parku Kampa, jen pár kroků od Karlova mostu, stojí dům, který byste snadno přešli. A přitom právě tam sídlí Skautský institut, jedno z nejpříjemnějších míst v Praze, kde se potkávají lidé všech generací. Není to muzeum ani kavárna, spíš prostor, kde se pořád něco děje – od tvořivých dílen pro děti přes malé výstavy až po čtení nebo besedy.

Rodiče ocení, že atmosféra je tu přirozeně klidná. Děti si mohou hrát na zahradě nebo uvnitř v dětském koutku, zatímco vy si dáte výbornou kávu a domácí koláč. Všechno

Krymská – ulice, kde se Praha cítí jako doma

Pokud chcete vidět Prahu bez pozlátka a turistických nápisů, zamiřte do Vršovic, konkrétně do okolí Krymské ulice. Janek Rubeš ji často zmiňuje jako jednu z mála ulic, která si zachovala autentickou atmosféru města.

Krymská je krátká ulice plná kaváren, bister, galerií a malých barů, kde se míchají studenti, mladé rodiny i místní. Ráno si dáte kávu v Café Sladkovský, odpoledne oběd v Kavárně v Lese nebo Kro Kitchen, a večer si posedíte u vína ve Veltlínu nebo v Božské lahvici. Na pár metrech tu zažijete víc života než v celém centru.

Na rozdíl od jiných čtvrtí tu nehledejte dokonalost. Ulice má trochu hrany, ale i díky nim působí skutečně. Lidé se tu znají, zastaví se na kus řeči a život plyne pomaleji. Pokud chcete pochopit, jaká Praha opravdu je, Krymská je jedno z nejlepších míst, kde začít.

Nejhezčí výhled na Prahu

Pražané se vyhýbají Petřínu. Mnohem klidnější místo s výhledem je Letná, konkrétně terasa u Hanavského pavilonu. Když tam přijdete k západu slunce, uvidíte celé město v teplém světle a bez davů. Další oblíbené místo je Vyšehrad – výhled na řeku, mosty a Hrad má zvláštní klid, který jinde nenajdete.

Závěrem

Praha má spoustu tváří. Tu historickou, kterou zná celý svět, i tu každodenní, kterou žijí místní. Někdy je hlučná a plná lidí, jindy tichá a klidná. Ale právě v tom je její kouzlo – dá se objevovat pořád, pokaždé jinak.

Když se přestanete hnát za seznamy „must see“, začnete vidět víc. Uličky, kam nesvítí reklamy. Kavárny, kde se ještě zná jménem. Lidi, kteří mají čas se zastavit. A možná zjistíte, že Praha je nejhezčí tehdy, když se na chvíli zapomene, že jste v hlavním městě.